no nic moc ááále!

Slza na podlahu dopadla,
žeby luna ta, opět plakala?
To jen srdce jí opět krvácí.
Proč valstně? Pro mě? Tebe?
Pro lidi co se strácí........
Hledáš pomoc, reakce? Blbe!

Kolik Bloudí takových duší?
Možná mnoho, co hlas neslyší..
Kdo Luně pomůže od hoře?
Volba ta, padla na tě, Bratře.
co mám dělat, jak? Nic neumím.
Zpívat a jít, za srdcem svím....!








Nůž je zbrocen rudou krví,
padáš k zemi, milovaný.
Pronikl srdcem tvím, milovaným,
procházeli jsme labyrintem, podivným.

Hle! Světlo se zableskne.
Jdem blíž, dýka se zaleskne..
Promiň milovaný, osud je těžký.
Promiň, pro mne již přetěžký.

Losile

Jen já tu jsem, i ty však tiše trpíš sám.
V duši pláču a myšlenkou na smrt se brzy ukolíbám.
Já chci tě stále, ve dne, v noci.
Jen ty mi vždy můžeš pomoci.
Jen já tu jsem a ty mě neslyšíš.
A v hlavě mi rudě září kříž.
Na kříži Ježíš skonal a stejně já.
Teď už není nic tak. jak má.
Jen já tu jsem.Z ruky krev mi kape na zem.
Tak kdo?Kdo je tady blázen?
Všude temno, jen ten pocit zůstává.
Ten pocit a bolest řezavá.

Můra

Když se ze tmy vynoří,
drápy do tebe zanoří,
když spánek na tebe padne,
a hlava na stranu ti spadne,
tak noční můra ozve se,
a do tvých myšlenek sama pozve se.

Na okno spánku ti zaklepe,
v duši tma a strach ti rozkvete,
srdce ti zchladne a rozpadne se,
krása a lehkost rozplyne se.
A další noc je tu opět ten sen,
to noční můra zas vydá se ven.

Milujem se

Miluju tě.Dvě krátká slova.
Ale já chci ti je říkat znova a znova.
A přitom doufat, že ti nikdy nezevšední.
Vždyť vlastně poslouchat je má být zážitek nevšední.
Miluju tě.Dvě krátká slova.
Ale já chci od tebe je slýchat znova a znova.
A nikdy pro mě neztratí ten význam,
vždycky je mezi jinými poznám.
Milujem se.Dvě krátká slova.
Ale my chcem si je říkat znova a znova.

Kapka deště

Jen kapka deště smáčela mi rty,
vánek lehký jak dech mne horce políbil,
jemný písek svým něžným teplem pohladil
a já doufala, že přijdeš ke mně ty.
Tak dál jsem ležela v té klidné oáze
a dál dychtila po tvém doteku,
umírala touhou po tvých ústech,
v ten čas, kdy měsíc dospěl do poslední fáze.
Jen třpyt hvězd mne přikrýval,
ale ty v Říši mrtvých se stále ukrýval.

Duha

Jako duha k tobě se sklenu
a ty po mne přejdeš.
Měkké brány tvé vášni otevřu,
snad se mnou dolů sejdeš.
Chci ňadra i lůno své ti dát,
vzít si tě v sladkém objetí.
By samoty ses nemusel už bát.

Kapka rosy

Jsem motýl, co si sedl na tvou dlaň,
aby zahřál se tvým teplem,
a který byl vyděšený jako laň
tímhle krutým a bezcitným světem.

Jsem kapka rosy, co ve vlasech ti zůstala,
když umýval ses v potoce,
jsi ten nejlepší,kterého jsem poznala,
strom, co dává mi své ovoce.

Jsem krůpěj krve z prstu tvého,
když psal jsi s ďáblem smlouvu
že se nikdy nevzdáš srdce mého
a já od tebe nevycouvu.

Krev

Přijď ke mně, ty bezejmenný,
ty anděli temnot,lidmi nenáviděný.
Přijď a nasyť se na těle mém a hoduj co hrdlo ráčí.
Tak pojď, už máš hlad a soumrak za chvíli sem vkráčí.

Nech bolest a strach můj za hlavou,
mý rty maj příchuť sladkou, krvavou.
Sjeď ústy níž, těch vzdychů se neboj.
A co že mě to bolí, jen v klidu hlad svůj ukoj.

Chci vpít se do tvých úst,celých od krve.
Krůpěj stéká z rány,jak tenkrát,poprvé.
Pojď ještě blíž, přiviň se k ňadrům mým,
červeň ti stoupá do tváří, přestáváš být tak chladným.

Obejmi mě, tak jako mnohokrát,
celá, i se svým klínem dnes chci se ti dát.
Tak vem si mě a v lůno mé vejdi,
do plamenů pekelných teď se mnou sejdi.

Krásné nemyslíte??
Děkuji Losile

Počátek sbírky

Pravda v očích ukrytá

Když se někomu do očí dívá,
zanořuje se do duše, něco tam hledá.
temná postava v plášti se mihla,
otočila se, dávno se zdejchla.

Kulka hlavou ta jí projela!
Chtěla vědět, tohle si zasloužila ...
Vědění, to nás jednou zabije,
předtucha? Ta nás občas varuje...

Opravdu mě kdy varovala?
He? No to dřív kulka přilétla..
V tratolišti ta dívčina leží.
Však já připojím se brzy k ní...

Zabil jsem slavíka

Láska? dávno se někam zdekovala,
udělal jsem málo, prostě odešla.
Něco se stalo, je to hnusné.
Šlo to tak hladce, neodpustitelné
zabít slavíka tolik vlastně je.
Kdo mě zabije, ten hrdinou je...

Hromádka emocí

Překvapení stíha překvapení,
ani nevíš kde hlava ti stojí.
Rozhlížíš se, nevíš kde jseš,
už vůbec kým vlastně jseš.

Anděl? Ďábel? Člověk?
Nebo prostě pouhé zvíře?
Hromádka rozpolcených emocí?!
Kam nás svět odvlek,
Kdo způsobil to hoře?
Jak ti mám jen pomocí

Děvka, nevinná

V hávu bělostně skvostném
děvka se drze prochází,
krása nesonalá ji provází,
zde na světě lží prolezlém.

Všechny vzpomínky se vytrácí,
paměť ?, služka již nesloužící.
Dívka svou krásu ztrácí,
za níž muži jmění utrácí.

Nevinná v jeptišku se převlékla,
z té jeptišky se děvka stala,
nevinnost v utopii se proměnila.

A já? Hlavu radši skláním.
když tu děvku v rouchu míjím.

Co vlastně jsem ?!

Anděl co náhle padl na zem,
tím jsem ? Nebo Ďáblem?

Bělostná roucha hrdě nosíme,
temnotu duše tak schováváme.

Anděl krásný dávno odešel...
Rozhlédl se, náhle krvácel.

Padlý anděl, krutě zemřel.
Roucho krvavé prý měl.

Když země..

Když země křičí,
to ptáci pláčou jen.

Když země skučí,
to pták byl umlčen.

Když země mlčí,
to srdce lidí krvácí.

Když země zpívá,
to naděje umírá.

Orlem, Lvem?

Létat nad hladinou jako orel,
svobodný, nespoutaný vlastním tělem.
Lev v našich srdcích zemřel.
Ach tolik nechci být člověkem!


Co myslíte? Líbilo se ? nelíbilo ? mám pokračovat nebo raději nemám? řekněte! ale upřímě...