Losile

Jen já tu jsem, i ty však tiše trpíš sám.
V duši pláču a myšlenkou na smrt se brzy ukolíbám.
Já chci tě stále, ve dne, v noci.
Jen ty mi vždy můžeš pomoci.
Jen já tu jsem a ty mě neslyšíš.
A v hlavě mi rudě září kříž.
Na kříži Ježíš skonal a stejně já.
Teď už není nic tak. jak má.
Jen já tu jsem.Z ruky krev mi kape na zem.
Tak kdo?Kdo je tady blázen?
Všude temno, jen ten pocit zůstává.
Ten pocit a bolest řezavá.

Můra

Když se ze tmy vynoří,
drápy do tebe zanoří,
když spánek na tebe padne,
a hlava na stranu ti spadne,
tak noční můra ozve se,
a do tvých myšlenek sama pozve se.

Na okno spánku ti zaklepe,
v duši tma a strach ti rozkvete,
srdce ti zchladne a rozpadne se,
krása a lehkost rozplyne se.
A další noc je tu opět ten sen,
to noční můra zas vydá se ven.

Milujem se

Miluju tě.Dvě krátká slova.
Ale já chci ti je říkat znova a znova.
A přitom doufat, že ti nikdy nezevšední.
Vždyť vlastně poslouchat je má být zážitek nevšední.
Miluju tě.Dvě krátká slova.
Ale já chci od tebe je slýchat znova a znova.
A nikdy pro mě neztratí ten význam,
vždycky je mezi jinými poznám.
Milujem se.Dvě krátká slova.
Ale my chcem si je říkat znova a znova.

Kapka deště

Jen kapka deště smáčela mi rty,
vánek lehký jak dech mne horce políbil,
jemný písek svým něžným teplem pohladil
a já doufala, že přijdeš ke mně ty.
Tak dál jsem ležela v té klidné oáze
a dál dychtila po tvém doteku,
umírala touhou po tvých ústech,
v ten čas, kdy měsíc dospěl do poslední fáze.
Jen třpyt hvězd mne přikrýval,
ale ty v Říši mrtvých se stále ukrýval.

Duha

Jako duha k tobě se sklenu
a ty po mne přejdeš.
Měkké brány tvé vášni otevřu,
snad se mnou dolů sejdeš.
Chci ňadra i lůno své ti dát,
vzít si tě v sladkém objetí.
By samoty ses nemusel už bát.

Kapka rosy

Jsem motýl, co si sedl na tvou dlaň,
aby zahřál se tvým teplem,
a který byl vyděšený jako laň
tímhle krutým a bezcitným světem.

Jsem kapka rosy, co ve vlasech ti zůstala,
když umýval ses v potoce,
jsi ten nejlepší,kterého jsem poznala,
strom, co dává mi své ovoce.

Jsem krůpěj krve z prstu tvého,
když psal jsi s ďáblem smlouvu
že se nikdy nevzdáš srdce mého
a já od tebe nevycouvu.

Krev

Přijď ke mně, ty bezejmenný,
ty anděli temnot,lidmi nenáviděný.
Přijď a nasyť se na těle mém a hoduj co hrdlo ráčí.
Tak pojď, už máš hlad a soumrak za chvíli sem vkráčí.

Nech bolest a strach můj za hlavou,
mý rty maj příchuť sladkou, krvavou.
Sjeď ústy níž, těch vzdychů se neboj.
A co že mě to bolí, jen v klidu hlad svůj ukoj.

Chci vpít se do tvých úst,celých od krve.
Krůpěj stéká z rány,jak tenkrát,poprvé.
Pojď ještě blíž, přiviň se k ňadrům mým,
červeň ti stoupá do tváří, přestáváš být tak chladným.

Obejmi mě, tak jako mnohokrát,
celá, i se svým klínem dnes chci se ti dát.
Tak vem si mě a v lůno mé vejdi,
do plamenů pekelných teď se mnou sejdi.

Krásné nemyslíte??
Děkuji Losile