Počátek sbírky

Pravda v očích ukrytá

Když se někomu do očí dívá,
zanořuje se do duše, něco tam hledá.
temná postava v plášti se mihla,
otočila se, dávno se zdejchla.

Kulka hlavou ta jí projela!
Chtěla vědět, tohle si zasloužila ...
Vědění, to nás jednou zabije,
předtucha? Ta nás občas varuje...

Opravdu mě kdy varovala?
He? No to dřív kulka přilétla..
V tratolišti ta dívčina leží.
Však já připojím se brzy k ní...

Zabil jsem slavíka

Láska? dávno se někam zdekovala,
udělal jsem málo, prostě odešla.
Něco se stalo, je to hnusné.
Šlo to tak hladce, neodpustitelné
zabít slavíka tolik vlastně je.
Kdo mě zabije, ten hrdinou je...

Hromádka emocí

Překvapení stíha překvapení,
ani nevíš kde hlava ti stojí.
Rozhlížíš se, nevíš kde jseš,
už vůbec kým vlastně jseš.

Anděl? Ďábel? Člověk?
Nebo prostě pouhé zvíře?
Hromádka rozpolcených emocí?!
Kam nás svět odvlek,
Kdo způsobil to hoře?
Jak ti mám jen pomocí

Děvka, nevinná

V hávu bělostně skvostném
děvka se drze prochází,
krása nesonalá ji provází,
zde na světě lží prolezlém.

Všechny vzpomínky se vytrácí,
paměť ?, služka již nesloužící.
Dívka svou krásu ztrácí,
za níž muži jmění utrácí.

Nevinná v jeptišku se převlékla,
z té jeptišky se děvka stala,
nevinnost v utopii se proměnila.

A já? Hlavu radši skláním.
když tu děvku v rouchu míjím.

Co vlastně jsem ?!

Anděl co náhle padl na zem,
tím jsem ? Nebo Ďáblem?

Bělostná roucha hrdě nosíme,
temnotu duše tak schováváme.

Anděl krásný dávno odešel...
Rozhlédl se, náhle krvácel.

Padlý anděl, krutě zemřel.
Roucho krvavé prý měl.

Když země..

Když země křičí,
to ptáci pláčou jen.

Když země skučí,
to pták byl umlčen.

Když země mlčí,
to srdce lidí krvácí.

Když země zpívá,
to naděje umírá.

Orlem, Lvem?

Létat nad hladinou jako orel,
svobodný, nespoutaný vlastním tělem.
Lev v našich srdcích zemřel.
Ach tolik nechci být člověkem!


Co myslíte? Líbilo se ? nelíbilo ? mám pokračovat nebo raději nemám? řekněte! ale upřímě...